Jednomu tématu se věnujeme po dobu přibližně 4 týdnů, vždy v prvních dvou vyučovacích hodinách. Základem je jeden konkrétní předmět (např. matematika, český jazyk, později vlastivěda, přírodopis atd.), který je často kombinován s více předměty (pohybovou nebo hudební výchovou, ručními pracemi atp.). Během epochy se děti také setkávají s aktivitami, které posilují další dovednosti. K výuce nepoužíváme učebnice, neboť zásadní pro osvojení         a upevnění látky je prožitek při učení.

Jednou z nápadných inspirací waldorfskou pedagogikou, kterou v naší škole rozvíjíme, je rytmus vyučování                   v epochách. Toto slovo pochází z řeckého termínu epoché, které znamená zastavení, prodlení. Vyučovací epocha je právě takovým delším setrváním u jednoho konkrétního tématu či oboru. Epocha trvá obvykle celý měsíc a tvoří jádro každého vyučovacího dne – nejčastěji soustředěnou dvouhodinu před velkou přestávkou. 

V prvním ročníku se po celý rok střídají pouze tři epochy – formy, psaní a matematika. K těm postupně v dalších ročnících přidáváme další (například od zrna k chlebu, stavba domu, později souvislé tematické celky z dějepisu, fyziky, přírodopisu a dalších předmětů). Epochy jsou v celku devíti ročníků rozvrstveny tak, aby pokryly celý rozsah školního vzdělávacího plánu a zároveň na sebe organicky navazovaly. 

Zásadní výhodou epochového vyučování je dostatek času, ve kterém můžeme k danému tématu přistupovat celistvě, do hloubky a ve všech rozmanitých souvislostech bez neustálého přerušování a těkání. S tématem epochy pak často korespondují i motivy v dalších vyučovacích hodinách – zejména výtvarné a hudební výchovy. Děti tak mají příležitost probíranou látku vstřebávat z různých perspektiv, snadněji navazovat na osvojené informace a dovednosti, domýšlet  i složitá témata. Rozvrstvení epoch zároveň propojuje školní vzdělávací plán s přirozeným rytmem roku i vývojovou situací dětí v jednotlivých ročnících. 

Někdy se nad epochovým vyučováním objevuje otázka, zda v delších časových rozestupech mezi epochami nedochází k zapomínání probraného učiva. V případě, že by takové zapomínání nebylo žádoucí (například při výuce psaní či         v matematice), navazují v druhé části dne na epochové hodiny procvičovací hodiny jednotlivých předmětů. Často ale můžeme vnímat, že určitý odstup a zdánlivé „zapomenutí“, vede spíše k důkladnému strávení probrané látky a jeho lepšímu osvojení. Ostatně: většina témat se v průběhu školní docházky opakovaně vrací a nově oživuje. 

Podoba a šíře epochového vyučování vždy odráží osobnost a přístup konkrétního učitele. Zároveň nám sdílení nápadů a zkušeností umožňuje kvalitu výuky postupně prohlubovat.